Mexičtí kněží a rodiny doufají v mír před volbami
29.5.2024
José Portillo Gil, vůdce gangu známý jako „El Chueco“ – Pokřivený – sklonil zbraň. Rev. Jesús Reyes pak pronesl to, čeho se obával, že by mohla být jeho poslední slova: Prosím, neodnášejte mrtvoly mých bratrů pryč. Vedle něj, u oltáře jeho kostela v severním Mexiku, leželi v tratolišti krve jezuitští kněží Javier Campos (79) a Joaquín Mora (80). „Skoro jsem cítil, jak kulky procházejí mým tělem,“ řekl Reyes, který útok přežil, aniž by byl zastřelen.
K vraždám došlo v Cerocahui v polovině roku 2022, ale smutek nad zločiny se nezmenšil v komunitách, uhnízděných v odlehlých horách Tarahumara. Nezmírnily se ani požadavky katolických vůdců na mír.
Od svého převzetí moci v roce 2018 se prezident Andrés Manuel López Obrador vyhýbá přímé konfrontaci s kartely a násilnými gangy, které kontrolují a terorizují místní komunity. Jeho politika „objetí, ne kulky“ vyvolala rozsáhlou kritiku od náboženských vůdců, organizací pro lidská práva a novinářů, kteří odráželi strach a hněv obětí.
Organizovaný zločin již dlouho kontroluje území ve státech jako Guerrero a Michoacan. Mnoho lidí bylo vysídleno z venkovských vesnic v Chiapas válčícími kartely a před volbami 2. června byly zabity asi dvě desítky kandidátů.
Prezidentská kandidátka a kandidátka za vládní stranu Claudia Sheinbaumová se váhavě setkala se zástupci mexické biskupské konference. A ačkoli souhlasila s podepsáním mírového závazku, který navrhl strategie ke snížení násilí v Mexiku, jednašedesátiletá žena řekla, že nesdílí „pesimistické hodnocení“ biskupů ohledně současné situace. „Za tu dobu, co jsem tady v Tarahumaru, jsem nikdy nezažil tak těžké časy,“ řekl Reyes, jemuž výstřely vážně poškodily sluch.
Stejně jako někteří jiní vůdci organizovaného zločinu měl El Chueco, který byl napojen na kartel Sinaloa, kontrolu nad místním pivním trhem. Financoval bary, baseballový tým a měl slovo v místních volbách a označení policie. „Neměli jsme bezpečí, mír,“ řekl Reyes. „Vždy jsme měli strach, protože se dokonce objevil na večírcích a svatbách.“
Několik hodin předtím, než El Chueco vtrhl do kostela, rozzuřený porážkou svého baseballového týmu během zápasu, zastřelil jednoho z hráčů a spálil jeho dům do základů. Poté zamířil do hotelu, kde turistický průvodce Pedro Palma právě vysadil zahraniční turisty a požádal El Chueca, aby se choval slušně. Palma byl také zastřelen a později převezen do kostela. „Otec Joaquín na něj právě nanesl svaté pomazání, když najednou (El Chueco) vytáhl zbraň a dvakrát ho zastřelil,“ řekl Reyes. „Pak se na něj otec Javier podíval, jako by řekl ‚Co jsi to udělal?‘ a taky ho dvakrát zastřelil.
Členové Národní gardy zřídili stálou základnu v Cerocahui v reakci na zabíjení a armáda zůstala v oblasti poté, co byl El Chueco nalezen mrtvý v roce 2023. To však neodradilo místní obyvatele od opuštění svých domovů, aby utekli před násilím a smrtí. „Tady v horách je mnoho komunit vysídlených organizovaným zločinem,“ řekla Azucena Gonzálezová, učitelka z nedalekého města Creel, která pracuje v útulku pro ženy, které čelí rizikovým situacím. „Přijímáme mnoho rodin, ve kterých je zabit manžel a manželka nemůže zůstat.“
Gonzálezovo rodné město má svou vlastní krvavou historii. V roce 2008, krátce poté, co tehdejší prezident Felipe Calderon vyhlásil válku drogám, která vyvolala celonárodní násilí, zahájili ozbrojení muži palbu proti skupině místních obyvatel, kteří se poflakovali na veřejném náměstí. Masakr zabil 13 osob, mezi nimi i dítě.
Byla to pekelná scéna, řekl Javier Ávila, další jezuitský kněz, který v regionu působil od 70. let a na místo masakru okamžitě dorazil. „Všude byla těla,“ řekl Ávila. „Ale žádné stopy po policii.“ Místo modlitby se obrátil na místní úřady a požadoval bezpečnostní zálohu. Požádal rodiny, aby se nedotýkaly těl a nepozměňovaly místo činu. Podnikl pozdní noční procházky, aby poslal zprávu: „Nebojím se a neodejdu.“
Mezi obyvateli pohoří Tarahumara, zvláště u domorodého národa Raramuri, jsou kněží jako Ávila, Reyes a zavraždění jezuité často považováni za hluboce milované postavy, které nebojácně nabízejí útěchu a pomoc. Hluboko v Sierra, kde nejsou k dispozici žádné silnice ani telefonní signál, reverend Javier Campos úzce spolupracoval s chudými komunitami. Pro své slavné napodobování kohouta si vysloužil přezdívku „Otec Gallo“.
Mnoho místních vzpomíná, že křtil jejich děti nebo biřmoval jejich vnoučata. Jiní si na něj velmi pamatují, že jim opravoval televizory nebo je učil truhláři. „Naučil mě hrát na kytaru,“ řekl Rarámuri Jesús Vega během posvátného obřadu zvaného Yúmari, který se nedávno slavil ve městě Cuiteco. „Když zemřel, cítil jsem se velmi smutný,“ řekl Vega. „Oni (Campos a Mora) byli velmi známí kněží, kteří mluvili naším jazykem.“ I přes svou smrt se stále zdají být přítomni mezi těmi, které jejich vraždy bolí.
Během nedávného Yúmari v Cuiteco komunita umístila portréty jezuitů vedle obrazu světce, k němuž se modlili za dobrou úrodu, a Panny Marie Guadalupské, patronky téměř 100 milionů mexických katolíků. „Shromáždili jsme se zde, abychom požádali Boha, aby se na nás podíval, protože jsme v nouzi,“ řekla sestra Silvina Salmerónová z diecéze Tarahumara, kde zavraždění kněží také sloužili.
Začátkem tohoto roku se čtyři biskupové z tichomořského pobřežního státu Guerrero setkali s šéfy mexických drogových kartelů ve snaze vyjednat možnou mírovou dohodu. Setkání zdůraznilo, jak vládní politika nečelit kartelům nechala obyčejné občany, aby vypracovali své vlastní samostatné mírové dohody s gangy. „Cítil jsem se nucen mluvit s (zločineckými) vůdci,“ řekl Ávila, o kterém Meziamerická komise pro lidská práva usoudila, že potřebuje bezpečnostní opatření na jeho ochranu. „Každý má svobodu a právo dělat to, o čem si myslí, že by měl dělat, aby dosáhl míru.“ Lidé často klepou na jeho dveře v Creel. Několik jich žádá o sňatek, rozvod nebo požehnání. Mnoho dalších hledá pomoc při hledání pohřešovaných rodinných příslušníků nebo k odsouzení nadměrného použití síly ze strany Národní gardy. „Lidé v nás stále věří,“ řekl Ávila. V posledních dnech mu zavolal muž z Raramuri z kopce, kde se skrýval před zločinci, kteří ovládli jeho ranč. „Vyhodili nás a střílejí po nás,“ řekl muž Ávile. „Jsme tu tři dny, došlo nám jídlo a jsou tu se mnou moje děti. Co bych měl dělat?“
Todos Los Santos Dolores Villalobosová, obránkyně práv žen z Rarámuri, řekla, že Ávila (81) ji naučil, jak se obrátit na státní zastupitelství, matriky, nemocnice a úřady pro lidská práva, aby se přimluvila za domorodé komunity, které zastupuje. „Kněží nás pochopili jako Raramuri,“ řekl Villalobos. „Můžeme jít a říct jim: oni (zločinci) pokáceli naše stromy, ukradli naše krávy, zamkli nás. Přinesli zkázu.“
„Pokud jsou kněží ohroženi, kdo nás povede?“
Foto: AP Photo/Eduardo Verdugo